mé skušenosti s paspárky
17. července 2011 v 11:26 | Adéla Hanžlová
Když jsme si koupili Nannynku(moje Berňačka) museli jsme jí nechat uříznout paspárky což jsou páté prsty na zadních nohách nemá to každý pes ale neni to vada.
MOJE RADA: Nechte si paspárky řezat u dobrého veterináře mi na to pozor nedaly a doplatili jsme na to stehy na jedné noze se rostrhly jeli jsme na zvířecí pohotovost dalinám mastičku museli jsme to každej den mazat a musela nosit 4.měsíce moje ponožky.
popis
16. července 2011 v 10:27 | Adéla Hanžlová
OČI-Mandlového tvaru,tmavohnědé.
UŠI-Vysoko nasazené, středně velké,trojúhelníkové. (poznámka:Horní pysk nemá moc přesahovat přes dolní čelist)
Hlava:plochá lebka s dobře vyznačeným čelním sklonem a rovným nosem.
Tělo:kompaktní a mohutné,s rovným hřbetem a širrokým,hlubokým hrudníkem.
Ocas:středně dlouhý,šavlovytý a huňatý.Při vzrušení ho pes zvedá.
Nohy:rovné a silné přední nohy,svalnaté zadní nohy.paspárky se mají odstraňovat(znám z vlastní zkušenosti)
Osrstění:dlouhé,měkké a hedvábné,jemně zvlněné a silně lesklé.Zbarvení je uhlově černé s tříslovímy a bílímy odznaky na hlavě,hrudi a nohou.
Základní péče o psa
15. července 2011 v 23:28 | Adéla Hanžlová
Do základní péče o bernského salašnického psa určitě spadá péče o jeho středně dlouhou srst. Je třeba ji pravidelně jednou týdně rozčesat a vykartáčovat - především tam, kde má srst snahu žmolkovatět. Bernský salašnický pes patří mezi plemena náročnější na dobrou krmi v období růstu, kdy je zároveň nutné mírně tlumit touhu těchto psů po nikdy nekončícím dovádění - štěňata potřebují velmi mnoho síly k vytvoření statných kostí a silných svalů. Bernský salašnický pes také potřebuje dobrou výchovu a základní výcvik.
Přestože péče o srst bernského salašnického psa nepatří mezi nejnáročnější, je třeba se jí skutečně pravidelně věnovat, někdy je navíc nutné vystříhávat psům nadbytečné chloupky vyrůstající mezi polštářky prstů na nohou tak, aby nebránily ve volném a pohodlném pohybu. Tito psi nejsou přemrštěně nároční ani na množství pohybu, ale bez možnosti volně se proběhnout, vyběhat se a zaskotačit si ve volné přírodě nebudou šťastní. Potřebují proto prostor - nehodí se tedy do městského bytu, navíc díky své silné a huňaté srsti dávají přednost celoročnímu pobytu venku. Jsou to ale vrcholně společenští psi, kteří potřebují trávit se svým pánem a jeho rodinou mnoho času, proto se nehodí pro celodenní pobyt v kotci. Bez pravidelného kontaktu s člověkem, se z veselého bernského salašnického psa stane smutný a zoufalý pes.
Historie plemene
15. července 2011 v 23:25 | Adéla Hanžlová
Jak název napovídá, bernští salašničtí psi zahájili svou skutečně vítěznou cestu světem ze švýcarského Bernu. Tam byl alespoň prvně stanoven jejich standard a uznáno jejich současné jméno, bylo to v roce 1907. Nicméně pravá historie bernského salašnického psa započala samozřejmě mnohem dříve. Tito poměrně velcí psi byli původně odvozeni od římských molossů a v horských oblastech Švýcarska se brzy stali nepostradatelnými pomocníky pastevců
Charakteristika plemene
15. července 2011 v 23:22 | Adéla Hanžlová
- Využití
- Služební plemena
- Velikost
- Velká plemena
- Původ plemene
- Švýcarsko
- Výška v kohoutku
- 60 - 70 cm
- Věk
- 10 - 12 let
- Délka srsti
- střední
- Péče o srst
- pravidelná
- Vztah k dětem
- velmi dobrý
- Vztah k ost. zvířatum
- velmi dobrý
- Náročnost na výchovu
- nenáročný
- Náročnost na pohyb
- náročný
- Vhodné prostředí
- předměstí, venkov
- Využití psa
- společník
- Časová náročnost
- půl dne
duchové
15. července 2011 v 12:03 | Adéla Hanžlová a Vanessa Bartková
Duchové jsou velice záhadné bytosti. Často se s nimi setkáváme. Vídáváme je,slýcháme často divné zvuky ,pohybují se věci a to všechno proč ? To je otázka kterou si kladou všichni. Proč nás vlastně obklopují? Nevíme , ale jedno víme jsou všude kolem nás a nikdy se jich nezbavíme. Duchy vídají velice často děti a těm nikdo nevěří , naopak dospělí jsou natolik dospělí že tomu co viděli nechtějí věřit. Duchovní přítomnost se taky projevuje zápachem nebo vůní kterou měl zesnulý než uřel.
Stručný popis
15. července 2011 v 11:14 | Adéla Hanžlová
Bernský salašnický pes je středně velký až velký, dlouhosrstý, tříbarevný, harmonický a vyrovnaný. Původně byl používán jako hlídací, honácký a tažný pes na selských dvorech. Naháněl dobytek, hlídal zemědělské usedlosti a ve speciálním postroji tahal malé dvoukolové káry. Bernský salašnický stejně jako bernardýn umí vyhledávat lidi ztracené ve sněhových závějích.
Podle klasifikace FCI patří mezi švýcarské salašnické psy bez pracovní zkoušky. Poměr výšky v kohoutku k délce těla je asi 9:10. Tělo má spíše podsadité, než dlouhé. Psi mají výšku v kohoutku 64-70 cm, feny 58-66 cm, a váhu mezi 32 až 50 kg. Plemeno je snadno rozeznatelné díky tříbarevným znakům (černá, hnědočervené pálení a bílá). Většina těla je černá. Líce, punčochy a skvrna okolo oka má hnědočerné pálení. Hruď, prsty, čumák, špička ocasu a lysina mezi očima mají bílou barvu. Pokud pes sedí, je nejnápadnější díky své bílé náprsence. Zbarvení jednotlivých psů se liší jen nepatrně většinou v množství bílé barvy. Oči jsou tmavě hnědé. Uši jsou trojúhelníkové, lehce zaoblené, vysoko nasazené. Ocas je bohatě osrstěný, v klidu svěšený černý a na konci bílý, v pohybu vznášející se na úrovni hřbetu, nebo nesený poněkud nad ní. Bernský salašnický pes je povahou jistý, pozorný, bdělý, dobromyslný a přítulný, trpělivý, hravý a hlavně má rád děti, takže je vhodný k dětem i jako pes hlídací.


